Aport – hra, zábava nebo práce?

Nejdříve snad vymezení pojmů, tak jak je chápu pro potřeby tohoto článku:

• HRA: Činnost, kdy je naším cílem uvolnění, pobavení, spontánní projevení radosti, při hře částečně ustupujeme ze své autority (např. můžeme nechat psa, aby po nás skákal, honíme se s ním apod.). Některé projevy jsou ale zakázány vždy (např. kousání, chňapání zuby). Hra musí mít jasný začátek i konec a pes to musí rozlišovat. Ve chvíli, kdy hra končí, užijeme své autority, dáme jasný povel, použijeme např. jinou hlasovou intonaci a dobře vychovaný a vycvičený pes toto respektuje. Začátek a konec hry vždy určujeme my! Pes nás může svým postojem ke hře vyzývat, ale my určujeme pravidla.
• PRÁCE: Činnost, která má určitý cíl. My jsme v autoritě, vydáváme povely, signály a pes plní zadané úkoly. Ať se mu chce, nebo nechce. Plní je způsobem, který my určíme a má tak činit rychle, bez váhání a dle svých schopností a úrovně výcviku na 100%. Pokud je vztah mezi námi a psem v pořádku, výchova a výcvik jsou správně vedené (tzn. respektují věk psa, faktory okolí, přirozené schopnosti psa, únavu atd.) a pes nemá nějaký zdravotní problém, může práce být pro psa ZÁBAVOU. To je v podstatě cílem výcviku, protože obzvláště v případě že se jedná o psy služební, asistenční, slepecké, či aktivně využívané v myslivecké praxi, čas práce je téměř neomezený a pokud by tato psa nebavila, stává se tento čas pouze časem uplatňování naší autority bez radosti a vzájemného partnerství. Některá práce (např. asistenčních psů) by vůbec nebyla možná, protože postižený člověk nemá nástroje, jak psa donutit, aby pracoval.

A teď konkrétně k aportu.

Retrívr je přinašeč, což ovšem neznamená, že aportuje automaticky a bez našeho působení. Štěňata mají vlohu pro aport (různě silně se projevující a v různém věku). Tato vloha se projevuje přenášením různých předmětu. Nikoli tedy jejich přinášením k nám. Naopak někdy může převažovat kořistnický pud, který štěněti velí utíkat s předmětem (=kořistí) co nejdál od nás a schovat se s ním či o něj bojovat. A tady už musí nastoupit lidský faktor. Tak, jak štěně roste, měl by růst a rozvíjet se i vzájemný vztah PES – PÁN. Štěně postupně zvládá přivolání, reaguje na jméno, na pánovu radost. Potom, ve chvíli, kdy nese předmět, můžeme a máme využít vzájemného vztahu a volat psa k nám. Když přijde, je položen základ aportu. Nešetříme pochvalou. Psa si nasměrujeme před sebe, upravíme do polohy „sedni“ (držíme mordu, aby předmět nepustil), a pak si aportek odebereme. Štěně, naladěné na hru, bude s největší pravděpodobností napjatě očekávat co dál a vyzývat k pokračování hry. Takže ho přidržíme a aportek odhodíme. S mohutným jásáním a povzbuzováním štěně vypustíme a vše se opakuje. Pokud (v návalu radosti ze hry) štěně přejde do fáze kdy chce, abychom ho s aportem honili, je na nás jasně mu signalizovat, že takto to nepůjde. Třeba se otočíme a jdeme pryč. Pravidla určujeme my. Naprostá většina štěňat velmi brzo pochopí, že když chce, abyste mu aport hodili, musí s ním za vámi doběhnout. V této fázi už nabízíme štěněti různé druhy aportů, z různých materiálů a o různé hmotnosti. Stále se ale pohybujeme ve fázi hry. Netrestáme za nepřinesení a nenutíme druh aportu, který štěně odmítá do mordy. Spíše na nějaký čas tento druh aportu nepoužíváme, aby nevznikla negativní reakce štěněte a nebo postoj „toto nosit nemusím“. Nikdy nenecháváme štěněti k volnému hraní aporty, které později bude nosit „při práci“.

A jak dál?

Další postup záleží na tom, jaké cíle s pejskem máme, kam až chceme (či potřebujeme) ve výcviku dojít. Je několik možností.

• MÁME PEJSKA OPRAVDU JEN PRO RADOST, STAČÍ NÁM ZÁKLADNÍ OVLADATELNOST, NECHCEME UCHOVŇOVAT. V tomto případě můžeme aport po celý život psa považovat jen za hru a aportovat tak, jak bylo popsáno výše.
• NECHCEME PSA POUŽÍVAT K ŽÁDNÉ PRÁCI, MÁME HO PRO RADOST, ALE RÁDI BYCHOM HO UCHOVNILI. Tady už je potřeba složit základní zkoušku pro retrívra - OVĚŘENÍ VROZENÝCH VLASTNOSTÍ RETRÍVRŮ (běžně se používá zkratka OVVR). Na těchto zkouškách je třeba, aby pes prokázal aport na suchu i aport z vody. Druh aportu je libovolný, váha alespoň 0,5 kg, vůdce si může přinést aport, na který je pes zvyklý. Poměrně často se používá textilní dummy o váze 0,5 kg (dá se s ním pracovat i ve vodě, hmotnost je standardizovaná, lze zakoupit na www.psisvet.cz , popř. na vyšších výstavách, kde má „Psí svět“ prodejní stánek). Pokud v rámci hry štěně na tento aport naučíme a ono ho bez problémů nosí, není třeba žádný speciální výcvik, pouze upevnění činnosti v tom smyslu, aby ji štěně udělalo, i když se mu nechce. Proto starší štěně bereme i pracovat. Náš přístup musí být rozeznatelně jiný než u hry. Štěně si vezmeme na vodítku k noze, dummy pohodíme a štěně s povelem k přinesení vypustíme. Požadujeme okamžitý návrat k nám, předsednutí se na OVVR nevyžaduje, ale pes nesmí aport pustit na zem, proto ho usměrníme těsně k nám, přidržíme mordu až do doby než velíme „pusť" (nebo „dej“; povely si určíme sami, ale je třeba je dodržovat vždy a každý, kdo se psem danou činnost provádí), a pak aport nekompromisně odebereme. Chválou nešetříme. Měníme krytinu a terén, kde tento nácvik provádíme. Pokud se stane, že pes z nějakého důvodu aport nevezme nebo ho na cestě k nám pustí, je třeba vzít ho na vodítko, k aportu přivést, dostat aport do mordy a psa dovézt na místo odevzdávky tak (někdy je nutné mordu držet, aby pes aport nepustil),aby povel, který byl vydán, byl také splněn, byť za naší asistence. Ve chvíli, kdy na suchu nejsou problémy, můžeme začít s aportem z vody. Postup je totožný (včetně toho, že pro aport v případě nutnosti se psem doplaveme…).
• MÁME PSA PRO RADOST, CHCEME HO I UCHOVNIT, SLOŽIT S NÍM DALŠÍ ZKOUŠKY, SPOLEČNÁ PRÁCE JE PRO NÁS ŽÁDOUCÍ PRO UPEVŇOVÁNÍ VZTAHU SE PSEM, CHCEME TENTO VZTAH ROZVÍJET A ZAKOUŠET RADOST ZE ZDOLÁVÁNÍ DALŠÍCH STUPŇŮ VÝCVIKU ATD. Pokud máme psa dostatečně „vlohového“, může nám stačit postup uvedený v předchozím bodě, ale je nutné střídání aportů, zvyšování jejich hmotnosti, větší variabilita terénu atd. Při nácviku používáme i zvěř. Už od štěněčího věku vyžadujeme předsednutí jako automatickou součást odevzdávky aportu. Je nutná jasná a promyšlená povelová technika, která nám umožní psa ovládnout i na dálku, když např. u nového druhu aportu váhá. Pokud se stane, že nějaký druh aportu pes odmítá, nabízíme mu ho nejdříve z ruky a po tomto seznámení ho zařadíme mezi aporty pro psa známé. Práci vždy končíme takovým cvikem, který pes dobře zvládá, abychom končili „v dobrém“ a měli důvod psa odměnit a chválit a chválit.
• APORT BUDE PRO PSA NUTNÝ, ABY MOHL VYKONÁVAT ČINNOST, KTEROU CHCEME - ASISTENČNÍ PRÁCI, PACHOVÉ PRÁCE, MYSLIVECKOU KYNOLOGII. Tady je třeba, aby byl aport 100%-ní. Aby byl pes ovladatelný na dálku, někdy i více osobami, aby přinesl cokoli je třeba. Zastávám názor, že tento stupeň výcviku vyžaduje detailní nácvik krok za krokem. Pes k němu psychicky dozrává až po pubertě, přesný věk je individuální, v 8-mi, 10-ti měsících, ale lze i o něco později. Nácvik provádím takto:
  • Připravím si různé druhy aportu (dřevěný, textilní, gumový, klíče, starý mobil, plastovou láhev, skleněnou láhev (třeba od kečupu), starou ponožku atd.).
  • Psa si posadím před sebe a s povelem „vezmi“ mu podávám různé aporty. Z počátku bývá nutné mordu otevřít a aport do ní vložit. Poté velím „drž“ (popř. mordu i podržím, pokud se pes aportu brání). Ve chvíli, kdy pes drží, velím „pusť“ a aport odebírám (otvírat mordu většinou nebývá nutné, dobu, po kterou pes drží, postupně prodlužuji). Pochvala. Cvik opakuji s dalším aportem, měním pořadí aportů, velikost atd. Necvičím dlouho, stačí 5 minut, ale několikrát denně. Je žádoucí, aby pes začal aporty brát aktivně. Teprve, když tento cvik spolehlivě zvládá s jakýmkoli nabídnutým aportem, přecházím k dalšímu kroku výcviku.
  • Psa mám na vodítku a aporty pokládám před něj na zem (popř. z počátku na schod apod.). Znovu velím „vezmi“.Tady už je třeba větší aktivita psa. Z počátku je někdy třeba psa k aportu sklonit, postupně bere sám. Pak drží, dokud si aport neodeberu. (Tady je třeba podotknout, že v různém druhu výcviku se může určitý krok metodiky lišit. U vozíčkového psa nepožadujeme předsednutí, protože postižený člověk nemůže na sedícího psa z vozíku dosáhnout, naopak u výcviku pro pachové práce můžeme psa učit tak, že aport neodevzdává do ruky, ale klade nám ho k nohám apod.). K další fázi přikročím po dokonalém zvládnutí, třeba za 2-3 týdny. Nelze to uspěchat.
  • Nyní po psovi požaduji, aby podával aporty ze země bez zaváhání a okamžitě, pracuji proto za chůze. Aporty si rozmístím po ploše, procházím a pes sbírá. Když je tato fáze výcviku zvládnutá, mohu psa pustit z vodítka. Pokud vše proběhlo tak, jak mělo, pes i na dálku na povel „vezmi“ vezme jakýkoli požadovaný předmět, přinese a předá žádoucím způsobem.

Tolik tedy k různým způsobům nácviku aportu se psem. Volba způsobu záleží na konkrétní situaci a potřebě. Vždy je nutné už předem si ujasnit, co vlastně je naším cílem, jak budeme cvičit, jaké povely užívat tak, aby pravidla byla jasná dříve, než začneme pracovat se psem. Tak budeme pro psa „čitelní“ a on se rychle zorientuje v tom, co po něm chceme. Způsob odměny za práci volíme dle typu psa. Některému psovi stačí pánova radost a mohutné chválení, některý ocení pamlsky (ty by ale neměly být podávány úplně pokaždé, protože není ojedinělý případ, kdy pes pracuje jen v případě, že pamlsky cítí), některý hru s oblíbenou hračkou. Každou metodiku si částečně upravujeme, protože každý pes je jedinečný a jedinečný je i náš vzájemný vztah. A tento vztah je základem pro každý úspěšný výcvik.

autor článku: Ing. Renata Hasilová